Když přešla minulý týden doba temna a tůje skončily dýmem velikým, byl jsem docela rád, že někdo nezavolal hasiče. Po čase ničení nastala nová doba - budování. Rozhlédl jsem se po zahradě, všude samé sucho. Zajímavé - suchá zahrada na soutoku dvou řek. Rozhodl jsem se natáhnout po zahradě zavlažování a když už budu kopat, tak i elektriku. pro takovou věc bychom se už později asi neodhodlali.
 
  Velká zahrada má jednu velkou nevýhodu -  všeho je hodně, i práce. Přijel bagr a podle plánu vyhrabal hlavní páteřní rozvod, z něj pak na strany odbočky a po pár hodinách odjel. Čekal jsem, že do večera dohrábnu zbytek a položím hadice a spojky a zkusím to natlakovat. To jsem si dal!
 
  Pátý den jsem dodělával poslední rozvody, v zemi byly všechny ty hadice, kabely a husí krky, přijel bagr a většinu zahrady srovnal. Rozhlédl jsem se po kraji a připadalo mi, že to vypadá hůř, než když byla celá zahrada rozkopaná. A to mi z děr už mi zbýval jen hlavní rozvod okolo domu a studny.

*****
 
  Marcel je zvláštní člověk ryzího srdce. Objevil se v době, kdy už jsem měl vší té práce dost a modlil jsem se k Bohu o pomoc. Přijel z Ostravska, kde ho Bůh vytáhnul z drog, alkoholu, podivných vztahů a kamarádů. Jednoho dne ho zastavil a řekl mu: "Jeď do Poděbrad, tady bys zemřel".
 
  Marcel poslechl, ale nesehnal obživu a tak se po pár dnech vrátil na Moravu. Tam už ale viděl věci v jiné realitě, tak co nejrychleji prchnul zpátky do Poděbrad. A modlil se za práci jako život. A tak se naše modlitby v nebi potkaly.
 
  Bodrý Ostravak se spoustou síly, kterou nabral po deseti letech v dolech se na zahradě docela hodil. Jeho těžkost byla v tom, že kromě stodeseti kilo živé váhy, která se k práci a životu hodí, nabral v dolech taky pár kilo mrtvé váhy, kamení, které se mu usadilo v plicích a to se k životu moc nehodí.
 
  Nedivil jsem se, že se dostal až kam se dostal - rok běhání po doktorech, spousta vyšetření, odběrů a diagnóza se slovy, která nahánějí strach. A jak mají proroci v bílých pláštích ve zvyku předpovídat budoucnost, řekli mu: "Vaše nemoc je neléčitelná a nevyléčitelná, pane Kavol." A tak si Marcel vyřizoval plný invalidní důchod a rentu. Což mu samozřejmě nechtěli dát.
 
*****
 
  Dneska Marcel zase nepřišel do práce a napsal jen krátkou SMSku. Práce jsem měl nad hlavu, tak jsem mu zavolal. Situace byla jednoduchá - když klesne tlak a trochu poprchá, nemůže vůbec dýchat. Ležel doma a sotva žil.
 
  Byl už večer, práce bylo víc, než jsem čekal. Dodělával jsem ten zbytek hadic před domem, přemýšlel jsem, jestli mám dotáhnout ještě pár metrů hadice ke sloupu nebo ne a za chvíli měl přijít bagr, protože druhý den se bude stavět lešení. Cítil jsem už hodně únavu, ale tohle jsem přece "musel dodělat".
 
  Řežu poslední hadici nožem, moc mi to nejde a tak jsem na to přitlačil.
 
  Najednou to šlo až moc dobře a nůž mi zajel ostrou špičkou do nohy těsně nad kolenem. Mrsknul jsem nůž na zem.

Prohlížím si tu díru, teče z ní krev, naštěstí to není moc, Bohu díky, že jsem netrefil nějakou žílu nebo tepnu. Podíval jsem se na nůž a udělalo se mi trošku šoufl z dálky, do jaké sahají zbytky krevní plazmy na špinavé střence... Zkouším hýbat prsty na nohou a jsem rád, že ani nervy to nebyly.
 
  "Mazej s tím hned k doktorovi!" říká mi citlivě manželka, když to vidí. Copak teď můžu k doktorovi? Za chvíli přijede bagr! Vymačkal jsem do vany krve co šlo - vždyť od toho je, aby tu ránu vyčistila, opláchnul vodou a vydesinfikoval, přelepil kouskem bolestpásky a šel ven dodělat co zbývalo.
 
  Venku jsem přikazoval té noze aby se uzdravila ve jménu Ježíš, žehnal jí, co se do ní vešlo, ale nějak jí to nebylo platné a poslouchat taky nechtěla. S vypětím sil jsem zaházel zbytek hadic.
 
*****
 
  Večer se bolest ještě dala vydržet, ale v noci už jsem nemohl moc spát. Když mě ráno Marcel probudil zvonkem, postavil jsem na kafe a pak už jsem jen cítil, jak se mi podlamují nohy. Prásknul jsem sebou do kuchyně na dlažbu, ale Boží mocí to nebylo, protože jsem spadnul na záda. Jen těžce jsem se držel při vědomí, ta noha fakt bolela a jen chladná dlažba mi pomáhala vnímat svět okolo.
 
  Ještě si pomatuju, jak jsem Marcelovi říkal, o co jde. Marcel na mě jen nekoukal, ale protože je muž činu, položil na mě ruce a modlil se za uzdravení. Zvláštní, říkal jsem si, když se za uzdravení druhého s vírou modlí nevyléčitelně nemocný člověk.
 
  Za chvíli bolest trochu přešla a mohl jsem se postavit na nohy. Sedli jsme si ke snídani, pak jsem šel ukázat Marcelovi práci (už po svých) a večer jsem si pak vzpoměl, že mě ráno bolela noha. Vzpomínám, jak jsem nahmatával přes kalhoty, kde to bylo a divil jsem se, že to nemůžu najít.
 
  Ten Bůh mě fakt uzdravil, nebo co.
 
*****
 
  Ten večer jel Marcel na shromáždění do sousedního města. Je to takové křesťanské shromáždění, docela obyčejná akce, kdy si pár lidí, co přijalo Boží moc k záchraně každému kdo věří, řeklo, že tu moc budou předávat dalším. A protože nejsou troškaři objíždí s Božím evangeliem sto měst.
 
  Každý ten večer v každém městě chválí Boha, káží evangelium, modlí se za nemocné, vyhání démony jak jimto Ježíš přikázal. Ta jejich shromáždění znám a taky vím, že v tom sousedním městě byl před dvěma lety

uzdraven z "nevyléčitelné" nemoci malý synovec Mariana. Dodnes mi ho ukazují, když k nim přijdu domů do církve: Hele, tohle je ten kluk, jak měl umřít a byl tenkrát v Kolíně uzdraven!.
 
  Marcel druhý den ráno přijel celý nadšený a tvrdil mi: "Včera jsem byl uzdraven! Úplně jasně!" A vyprávěl jak to bylo úžasný. Já jsem takový trošku skeptik, tak jsem ho jen poslouchal.
 
*****
 
  Domů do Ostravy se netěšil. Čekalo ho nějaké vyšetření, kterého se bál. Chlap jako hora a třese se před tím, že mu někdo uštípne kousek plic. No, taky bych se třás... Navíc ta vyšetření jsou stále dokola a dokola, už toho měl opravdu dost.
 
  Po pár dnech mi přišla SMSka. Marcel vyšetření neustál a tak nemohli odebrat vzorek plic, musí na Ostravsku zůstat déle. Další týden už se odběr povedl.
 
  Marcel přijel úplně nadšený. V odebraných vzorcích se v laboratoři hrabali, seč měli síly, ale to, co bylo vidět na rentgenu, zjištěno rozbory krve a dalšími vyšetřeními, nemohli v těch vzorcích plic najít! Navíc, když se Marcel s vděčností modlil k Bohu a děkoval za uzdravení, byl pokřtěn Duchem svatým.
 
  Já to křesťanství docela miluju.
 
*****
 
  Marcel měl další telefonát z nemocnice. Maratón vyšetření nekončí. Bílí proroci se nesmířili s tím, že jejich proroctví bylo špatné a že jim z kudly utekl člověk. Marcel v průběhu telefonátu zbledl. Dověděl se, že musí podstoupit další vyšetření, že budou další vzorek plic odebírat skrz žebra.
 
  Seděli jsme u kafe a vyprávěl mi, jak byl vlastně uzdraven. Stál tam na shromáždění a věděl, že bude uzdraven, když půjde k Bohu. Ale taky věděl, že když bude uzdraven a doktoři tu nemoc nenajdou, přide o rentu, invalidní důchod i odškodnění z dolů. Peněz bratru něco přes milion v naší tvrdé měně.
 
  Šel se dopředu modlit, ale dobře věděl, že uzdravení nechce. Ještě když tam stál, pralo se v jeho hlavě hodně věcí. V tu chvíli si vzpoměl, jak den předtím ležel na posteli a sotva sípal.
 
  A tak nakonec v srdci udělal rozhodnutí: Chci být zdravý, i kdybych měl přijít o všechny ty peníze. A modlil se k Bohu. Šlehnul sebou na zem, tentokrát ne bolestí jako já. Když ležel na zemi, vnímal, jak mu někdo nafukuje plíce jakoby pumpou. Nafouknul je tolik, jako už dlouho nemohly být nafouknuté.
 
  Když se z té země po chvíli sbíral, věděl, že plíce jsou zdravé. nedokázal vyjádřit jak, ale věděl to.
 
*****
 
  Venku se honí temné mraky a poprchává, občas slejvák.
 
  A Marcel na zahradě rozbíjí betony palicí a vozí je na kolečku k základům domu.