Když se člověk začne rozhlížet po světě, brzy zjistí, že svět - a i chování lidí ve společnosti - se řídí zákony, které jsou logické, odvoditelné. Člověk se chová a myslí podle toho, pod jakým zákonem žije, čím je ovlivněn. Logické chování každého člověka je dáno zákonem, kterým se řídí jeho život.

Zákon hříchu a smrti

    Život lidí tady na zemi je podroben zákonu, kterému říkáme "Zákon hříchu a smrti". Lidé žijící pod tímto zákonem fungují takto:

    ‚Kdo ty věci bude činit, bude v nich živ. Kdo je nebude plnit, zemře.

    Pod tímto zákonem žije celý svět.

    Oko za oko, zub za zub. Něco za něco. Já budu něco dělat jen když ty budeš něco dělat. Když to dělat nebudeš, ani já nehnu prstem. Když něco dělám, očekávám, že za to něco taky dostanu. Jestli chceš, abych s tebou žil, tak tady máš seznam podmínek, které nejdřív musíš splnit a pak s tebou (snad... možná.... někdy...) žít budu.

    Svět pod tímto zákonem je soustavou podmínek a nařízení, plnění a práce, odměn a výplat za práci. Nikdo nedostává nic bez toho, že by sám něco nabídnul.

    V takovém prostředí přežívá a vyhrává jen ten nejsilnější, slabí mají je málo šancí. Ti, co běží svůj životní závod a vyhrávají dostanou pro sebe medaile a odměnu, ti, co prohrají jsou v lepším případě zapomenuti nebo jdou rovnou do lágru.

    Jak napsal jeden světoznámý básník (s pomocí google translator):

Tak vítěz vezme vše
 lůzr pak vypadne

a stranou vítězství
 zůstává v prokletí

 
Tak vítěz bere vše
 vždy to tak dopadne

je to tak průzračné
 stěžuj si lampárně

*********

    Člověk, který žije pod logikou zákona hříchu a smrti a jehož životním pokladem je uvažování o práci, odměně, vítězství silných a v sobě dokonalých a prohře slabých a těch co nevydrží, pak celé toto svoje uvažování promítá do svého okolí a toto uvažování je základem jeho logického přemýšlení a pohledu na svět.

    Touto optikou a předpoklady se dívá například i na křesťanská písma, na Boží slovo. 

    To, čemu říkáme zaslíbení, co je pro nás vzácný Boží slib, to se člověku pod Zákonem překlopí do soustavy kliček a podmínek, příkazů, zákazů, snažení a práce, které musí splnit, aby dostal odměnu. Jakmile je splní, nemá už důvod se snažit, pracovat, bojovat, splněním podmínek už dosáhl svého.

     Zákon Ducha života

    Proti zákonu hříchu a smrti, ve kterém žije svět, mají křesťané pro své uvažování přesně opačný přepodklad než "něco za něco" a "za prohru do lágru".

    Ježíš Kristus, ten vítěz, první i poslední, přišel na zem a svoje vítězství a prvenství daroval lidem. Přesto, že byl roven Bohu, netrval na téhle rovnosti, ale místo toho zmařil sám sebe a přijal místo služebníka. Ponížil se a byl poslušný a to až k smrti na kříži. Ale smrt Ježíše neudržela, zvítězil nad ní.

    A Ježíš, ten vítěz, místo toho, aby si své vítězství ponechal a rochnil se v něm někde v nebi, daroval své vítězství nám, loserům, kteří by jinak na vítězství neměli nejmenší šanci. Nám, kteří jsme byli shledáni nehodni na vítězství a odměnu.

    Jak napsal jeden známý křesťanský básník:

Přišel muž
  Miloval
Lásku všem
  Rozdával

Do prachu
  Se položil
Milost tak
  Rozmnožil

Nikdo nemá větší lásku než ten
  kdo položí život za své přátele


Slávu svou
  Nehledal
Vše, co měl
  Druhým dal

Cestu tak
  Zjevil nám
První šel
  Po ní sám

Nikdo nemá větší lásku než ten
  kdo položí život za své přátele

    Ježíš přišel na zem bezpodnímečně. Jeho příchod nebyl ve stylu světa, "něco za něco" či ve stylu podmínek "když se budete snažit a litovat svých hříchů, tak já teda přijdu a dám svůj život jako oběť".

    To by byl nelogický nesmysl, splnění takové podmínky by se nedočkal.

    V době, kdy jsme my sami byli bezmocní v hříchu, přišel Ježíš a v pravý čas zemřel za bezbožné. Sotva kdo položí život za hodného a spravedlivého člověka: A Ježíš přitom zemřel za nás v době, kdy jsme ještě byli hříšníci, nehodní milosti.

    Daroval nám sám sebe. Bez podmínek. Udělal to, co se rozhodl aniž by čekal na nějaký podklad z naší strany. Ježíš nás vysvobodil z nadvlády temnoty, z království tohoto věku a jeho zákona a přenesl do svého království, kde vládne jiný zákon: Zákon Ducha života.

    Uvažování křesťanů už není "něco za něco", "jak se mi tohle vyplatí?" či "dostanu se za tohle do nebe, bude to stačit? Kolik skutků ještě musím přidat?".

    Křesťanství je přijetí nového ducha, který je v Ježíši Kristu. Duch života vysvobozuje člověka ze zákona hříchu a smrti. Co bylo pro Zákon nemožné, to udělal Bůh: Poslal svého vlastního Syna, aby se vypořádal s hříchem v těle, jaké má hříšný člověk.

    Zákon Ducha života v nás říká: Budu s tebou, ať se děje co se děje. I kdyby máma zapoměla na svoje dítě, já na tebe nikdy nezapomenu. Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu. Nikdo na nebi a na zemi nás nemůže oddělit. Nemám žádné podmínky, přijímám tě bez podmínek a budu pro tebe žít. Navěky a navždy.

    Budeš ty žít pro mne?

******

    "Kdyby tvůj bratr proti tobě zhřešil, pokárej ho, a bude-li toho litovat, odpusť mu. Odpusť mu sedmdesát krát sedm krát."

    Člověku pod zákonem hříchu a smrti se tohle místo písma převrátí do podoby "když toho litovat nebude, tak mu neodpouštěj". To, co je takového člověka kámen úrazu, protože nemá moc odpustit ani jednou, natož čtyřistadevadesátkrát denně, to je u křesťanů běžné a časté. 

    Ale naše hříchy nešly na kříž až když jsme jich litovali, ale dávno, dávno před tím. Mezi křesťany tak najdete bezpočet lidí, kteří odpustili svým nejbližším, lidem v práci a třeba i politickým bachařům z lágru, kteří jim zničili život či ještě někomu horšímu. Odpustili tak jako Ježíš: bezpodmínečně. Třebaže nikdy v životě neviděli lítost těch, kteří jim ublížili a nejspíše ani neuvidí.

    Alespoň ne tady na zemi.

    Podobné je to s dalšími oblastmi života.

    Křesťané dělají dobré skutky přesto, že jsou zachráněni od soudu a od smrti a nepotřebují pracovat za mzdu, kterou je vlastní život tak jako lidé pod vládou Smrti a jejích totalit. Křesťané dělají dobré skutky právě proto, že jsou zachráněni.

    Křesťané litují hříchů a odvrací se od nich přesto, že Ježíš už na sebe všechny hříchy vzal. Lépe řečeno právě proto.

    Není to dané tím, že by byli tak skvělí, ale je to dané tím, že přijali Ježíše, který místo aby vzal vše jako vítěz, tak vše rozdal. Daroval sám sebe a své vítězství.

 

    V Ježíši je zdroj nezištného, bezpodmínečného jednání, které přináší život a nejde napodobit. Proto ho lze snadno od napodobenin rozpoznat.