Vyrazili jsme s našima mladýma do Chorvatska k moři. Hezký zážitek, od začátku do konce (tedy kromě průjezdu centrálním Chorvatskem, to bylo spíš otřesné, třeba o tom taky napíšu). Ubytovali jsme se, vyrazili k moři, kluci ani nedali znát najevo radost z toho, že jsou poprvé u moře.

   Pár příjemných dní a večerů u moře a ve městě, spousta legrace, povídání, společenství, troška práce... A pak přišla středa.

   Seděli jsme v klidu po obědě na pokoji, když tu přiběhli kluci: "Hele, je dole policie a chce vás vidět! Všechny!". Dost nepříjemný pocit. Seběhli jsme všichni dolů a tam byli fakt dva "udělaní" chlapíci v civilu, zůstali jsme stát okolo nich. Chvilku trvalo, než jsme se domluvili na překladu.

   "Tady vedle vás je fastfood a někdo tam včera ukradl 2500 kun. Byl to nějaký tmavý kluk s delšími vlasy." Aha, začíná mi to docházet, proč tu jsou. Tmaví kluci byli široko daleko jen v našem baráku :-) A pokračoval: "Bylo to včera mezi pátou a sedmou" Tak to jsme byli všichni doma, uklidňuju se. To jsme nemohli být my. "Je tu mezi vámi Marian Bílý?" Totálně jsme ztrnuli. Magie jména dokonale funguje. Jak může znát jeho jméno? (později se dovídáme, že si policie půjčila pasy od domácí a ukázala je majiteli restaurace, ten Martina poznal, nic složitého).

   Mariana s překladatelem a vedoucím si nechávají, ostatní odcházíme nahoru. Nastává těžká spekulace: Fakt to udělal? Je to vůbec možný? Jeho bráchové kradou jak straky, že by s tím měl taky potíže? Ale vždyť jsme mezi pátou a sedmou hráli před barákem hry, to nemohl být on, byl tam s námi! Za chvíli přichází policie nahoru. Dohodli se s Marianem a vedoucím na prohlídce jeho věcí. Procházejí postupně jeho postel, baťoh, věci, skříň.

   Kupodivu, nikde žádných 2500kun. Zato se z Marianova baťohu vyvalí věci, které ukradl u jednoho z nás, ještě v Čechách! Huh! Mariana pak odvádějí na policejní stanici na otisky prstů, ty rozhodnou o tom fastfoodu. Dají do Čech vědět výsledek. Shodujeme se na tom, že Milan to být nemohl, byl celou dobu s námi...

   Přemýšlím nad tím, co jsem právě viděl: co bychom dělali bez Boha? Napsali do stanov občanského sdružení paragraf 21, odst. 3a: "Člen občanského sdružení nesmí krást věci v domácnosti jiného člena"? Marian seděl celou dobu s námi, modlil se, hrál chvály na kytaru... Tvářil se jako by nic. Přemýšlím nad tím: Byli to vůbec policajti? Vypadali tak trochu jako andělé ... :-) Náhoda?

   Marian dostal jedinečnou příležitost otevřít věci, které ho dlouho trápily, za které se styděl. Nikdy by to sám neudělal. Měl možnost zříci se několika konkrétních prokletí jejich rodu, o kterých jsme se jinak neměli šanci dovědět.

   Mám rád Boží moc v akci.