"Dobrý den." ozvalo se v telefonu. "Hledal jsem na internetu firmu na výrobu vozíků. Rád bych od vás odebral třista kusů, pokud budete umět vyrobit to, co potřebujeme. Mohli bychom se někde setkat?"

Domluvili se na čtvrtek ve tři v kavárně Slavie.

Přišel těsně před třetí, vytočil číslo, ozval se telefon u vedlejšího stolu. Usmál se a přisedl si.

"Dobrý den. Vávra. Jsem rád, že se poznáváme".

Domluvili se na výrobě počáteční série pěti kusů.

"Pro výrobu od vás budu potřebovat zálohu."

"Není problém, to se můžeme domluvit."

Schůzka skončila. Druhý den přišel mailem souhrn schůzky s jednotlivými body, mailem potvrdil přijetí objednávky. Záloha přišla na účet třetí den.

Podíval se do obchodního rejstříku, ověřil si základní údaje o firmě i o panu Vávrovi. Zběžně prošel internet.

Pro vyrobené vozíky přijel vlastní kamion, přesně podle domluvy.


******

Uvěřil krátce po třicítce a byla to pro něj velká změna života. Před tím se věnoval jenom sportu, na věci, které by ho přesahovaly nijak nemyslel.

Petr mu přímo učaroval. Charismatická, silná osobnost s jasným slovem. Po jeho kázání byl doslova nadšený. Všude okolo potkával stejně zaměřené lidi. Konečně měl pro co žít.

Petr ho velmi brzy vyburcoval i pro práci na ulici. Stál a rozdával reklamní letáky, povídal si s lidmi, hrál na kytaru. Nejdřív jednou za týden, později byl na ulici obden. Chodili ve službě i od dveří ke dveřím. Pomáhal na duchovních cvičeních, o víkendu, skoro celou dovolenou. S Petrem se dostal i do rozhlasu.

Uplynulo několik let. Když získal dědictví po babičce, dal svůj podíl do skupiny k Petrovi: Co by s ním přeci dělal jiného? Svět je zkažený a musí zachránit co nejvíce lidí.

Lidi se jim ale zachránit moc nedařilo. Vlastně zhruba tolik lidí, co bylo zachráněno, zase mizelo někam neznámo kam. Zkoušel to zjišťovat, ale ti lidé mizeli jakoby v mlze. Tak se zeptal přímo Petra.

"To se jen pročišťuje Církev," řekl na to Petr. "Těch, co odchází si nevšímej. Nikdy k nám nepatřili".

Najednou začal zjišťovat, že si s Petrem moc nerozumí. Někde se proslechlo, že Petr, ač žije sám, poněkud nestandardně využívá ženskou část osazenstva skupiny. Dokonce viděl nějaký rozsudek o alimentech, ve kterém figurovalo Petrovo jméno.

Zeptal se ho na to přímo.

"Tak ty mi takhle nedůvěřuješ?" opáčil Petr. "Nejsi už mezi věrnými? Jak to, že posloucháš pomluvy?" Dostal kázání, jaké nikdy.

Zpražený šel domů. Hlavou se mu honilo všechno, co zažil.

Ztrácel víru. To pročišťování se dostalo až k němu.

To bude ďábel, říkal si. Zkouší mne, zkouší mojí víru.

Ale musí věřit. Musí věřit co má síly. Už obětoval tolik, tolik svého života, že není možné, aby ta víra neměla pravdu. Ztratil všechny přátele okolo sebe, ztratil i sám sebe, neměl nic než Petra. Kdyby přestal věřit, neměl by nic.

Není možné, že by Petr neměl pravdu. Obětoval už příliš mnoho. Všechno. Musí věřit.

I když je teď sám...

  Víra ze slova a jeho potvrzení

  Víra ze slova je základní a normální vztah, který vzniká mezi lidmi. Poznávacím znamením té víry je to, že víru potvrzuje ten, kdo je vydavatelem slova, kterému příjemci slova mají uvěřit. Příjemce pak vidí potvrzení vydaného slova, což způsobuje, že slovu věří.
 
  Víra funguje tak jako v tom prvním případě na začátku článku. Pokud nějaký člověk vydá slovo (přijdu ve tři do kavárny Slavie) a následně své slovo potvrdí skutkem a opravdu přijde, vzbudí v partnerovi důvěru. Každé další slovo, které vydavatel slova potvrdí tím, že to slovo splní, vzbudí další víru v jeho protějšku, příjemci slova.

  Římanům 10, 17:
  Víra je tedy ze slyšení a slyšení skrze slovo Boží.
 
  I křesťanská víra je víra ve slovo a ze slova. Bůh je vydavatelem, autorem a původcem svého slova a člověk je příjemcem toho slova, věří tomu slovu. Bůh je pak ten, kdo své slovo potvrzuje u člověka, který danému slovu věří nebo se chystá uvěřit.
 
  Některé výklady Boží víry říkají, že Bůh je totožný se svým Slovem, že Boží slovo je zároveň skutek, který se děje, Boží slovo se stalo tělem. Podle toho je také Boží slovo možné poznat.

  Marek 16, 20
  A oni vyšli a kázali všude a Pán jim pomáhal a potvrzoval slovo znameními, která je doprovázela.

  Ověření slova

  Dalším znakem této běžné víry potvrzené skutkem vydavatele je to, že slovo vydavatele je obvykle možné ověřit jiným nezávislým způsobem, například záznamem v rejstříku, svědectvím lidí okolo člověka, který je vydavatelem slova, kterému se věří.
 
  Podobně funguje křesťanská víra. Slovo, které Bůh vydává je možné ověřit svědectvím lidí, kteří s Bohem žijí a Boží mocí, kterou Bůh dává k životu v církvi.
 
  Víra roste tak, jak je slovo dotvrzováno a dosvědčováno skutky vydavatele. Lidé, kteří slyší něčí slovo a vidí jeho skutky, které jsou v souladu s tím slovem, věří postupně více a více a jejich víra roste.
 
  Takto funguje víra Ježíši Kristu, který své slovo potvrzuje v životě lidí, kteří mu uvěřili.

  Hodnota lidí a vztahy

  Když spolu lidé žijí, povídají si, věří si, vytváří potvrzené slovo vztahy, ve kterých má člověk hodnotu pro svůj charakter, vztahy důvěrného společenství a blízkosti. Na člověka, který z takového vztahu odejde (třeba se odstěhuje), vzpomínají ostatní léta, připomínají si jeho slova, to, co dělal. Podobně silné vztahy vytváří Boží slovo a víra jemu.

  Víra ze skutků a obětí

  Náboženská nebo také fanatická víra funguje jiným způsobem. Jejím základním znakem a rozdílem proti běžné víře je to, že víru nepotvrzuje skutky ten, kdo je autorem vydaného slova, ale víru potvrzují skutky příjemci slova, ti, kteří vydanému slovu věří či mají uvěřit. Další lidé se pak řídí příkladem příjemců slova, vidí jejich skutky, napodobují je a jsou nositeli, kteří slovo a víru svými skutky a příkladem předávají dále.

  Síla náboženské víry pak nesouvisí s potvrzením slova jeho vydavatelem, ale je přímo úměrná výši nákladů (skutků, činů, času, slov, obětí...), které pro dané slovo věnovali příjemci slova.
    
  Na vydavateli slova a jeho skutcích v případě silné náboženské víry téměř nezávisí. Vydavatel slova může dělat cokoliv, své slovo vůbec nemusí potvrdit, dokonce může jednat v přímém rozporu se slovem, které vydal a kterému příjemci věří a příjemci budou přesto danému slovu věřit dále.
 
  Příkladů uvedených ve druhém příběhu najdete ve světě habaděj. Klasickou ukázkou podobné víry jsou myšlenky komunistů, kdy je zcela jedno, že bylo provedeno dle vydaného slova Marxe, Engelse a Lenina již desítky kvalitních pokusů o levicový ráj na zemi se stále stejným výsledkem. Příjemci toho slova dál a dál věří, že se "jenom někde stala drobná chyba" a to tím více, čím více obětovali pro "dobro" dané myšlenky.
 
  Fanatická víra založená na skutcích a obětích příjemců, bez potvrzení vydavatelem, nemá s křesťanstvím nic společného.

  Ověření slova

  Taková víra se pozná snadno i z jiného pohledu: je přísně virtuální, mimo realitu, vydané slovo je často koncipované tak, že ho není možné nezávisle ověřit a nemožnost ověření je často dokonce základem takové víry.
 
  V systému podobné víry jsou i samotné pokusy o ověření vydaného slova ze strany příjemců v zásadním rozporu s danou vírou, systém je postaven tak, že je zakázáno vydané slovo ověřovat a možnost ověření slova je považována za útok na jádro dané víry.

  Hodnota lidí a vztahy

  V systému podobné víry mají její účastníci hodnotu založenou pouze na produktu dané víry: Výše hodnoty lidí je dána množstvím skutků, obětí, financí či věnovaného času. Člověk má hodnotu jen jako pracovník na díle víry či jako kompars velikému divadlu víry, nebo jako objekt, který je příjemcem obětí a důkazů víry. Jakmile člověk odchází, mizí v mlze a ostatní okolo zapomínají, mizející člověk jakoby nikdy neexistoval.

  Dětská víra a dar víry

  Článek jsem napsal o rozdílu mezi vírou křesťanskou a vírou fanatických kultů. Pro pořádek jen dodám víru, která je pro křesťana nejdůležitější, víru dětskou nebo také dar víry.
 
  Když se dítě narodí, má absolutně bezmeznou, nelimitovanou důvěru ke svým rodičům bez toho, že by slyšelo byť jen jediné slůvko, kterému by mělo věřit nebo jediný vlastní skutek, který by měl potvrdit, že rodičům věří.
 
  Stejně funguje při svém zlomu a novém narození Boží víra.

  A jaká je tvoje víra?

 
  Je to náboženská víra, založená na tom, co všechno uděláš svými skutky a obětmi, víra, která Boha ke své víře ani nijak extra nepotřebuje?
 
  Je to víra Boží, která potřebuje od Boha potvrzení jeho slova, aby rostla?
 
  Nebo je to bezmezná víra a důvěra dítěte, které se narodilo svému Otci?